PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc

Vážená paní Gombárová, vážení pozůstalí, kolegové a přátelé,

sešli jsme zde dnes, abychom se rozloučili s prof. PhDr. Eduardem Gombárem, CSc., vynikajícím českým historikem a arabistou, skvělým odborníkem a vzácným člověkem.

Loučit se jako bývalý student se svým učitelem a současně dlouholetým přítelem je nesmírně těžké. Mám pocit, jako bych s jeho odchodem ztrácel i kus sebe, kus svého mládí, uvědomuji si, že navždy odešla příležitost k dalším obohacujícím setkáním s ním. Zbývají jenom vzpomínky.  

My, kteří jsme na přelomu 70. a 80. let minulého století studovali arabistiku a orientalistiku na pražské Filozofické fakultě, jsme měli velké štěstí, že mezi našimi učiteli byly osobnosti velké odborně i lidsky. Eduard Gombár byl nejmladší z nich. My posluchači jsme nebyli tehdy o mnoho mladší než on, který byl na počátku své pedagogické dráhy. Přestože jsme rychle navázali přátelské vztahy a stýkali se i ve volném čase, měl Eda Gombár u svých studentů autoritu. Plynula z jeho mimořádné erudice nejen v oblasti orientální historie, kterou nás vyučoval, ale i z jeho otevřenosti, upřímnosti, lidského přístupu a z oddanosti vůči oboru, který jsme studovali.

Eda byl vynikající historik, všestranně jazykově vybavený, a tento odborný fundament mu umožnil vytvořit zásadní práce o dějinách, náboženství a politice Blízkého východu. Kdokoliv se chce u nás vážně zabývat blízkovýchodní moderní historií a politikou, nemůže jeho odborné dílo pominout.

Měl nesmírně hluboké znalosti a dovedl je zajímavě a poutavě předávat generacím svých studentů. I po více než čtyřiceti letech mi v uších znějí některá jeho oblíbená speciální témata – například věroučné rozdíly mezi šíitskými sektami, nuance v ideologii arabských nacionalistů či jemné zákruty diplomatických řešení Východní otázky v 19. století. Jak dnes vidíme, vůbec to dnes nejsou témata odtažitá. Naopak se našeho dneška začínají dotýkat stále více.

 Profesor Eduard Gombár byl znalcem mezinárodní politiky a diplomacie, v níž také krátce působil. Na různých státních i soukromých vysokých školách tyto obory také vyučoval a praktikoval v různých nevládních organizacích a odborných a diplomatických společnostech. Měl velkou zásluhu na udržování a rozvíjení přátelských vztahů České republiky s arabskými a muslimskými zeměmi.

Léta jsme se setkávali na různých akademických a diplomatických akcích, čas od času přátelsky pohovořili při sklence vína. Eduard byl do poslední chvíle velmi aktivní. Naposled jsme se viděli na konci října loňského roku na recepci ke státnímu svátku Turecké republiky. Nikdy by mě nenapadlo, že se vidíme naposledy.

A tak se tu dnes loučím se svým přítelem a učitelem, s člověkem, kterého jsem si vážil a měl ho rád. Bude dál žít v naší paměti, ve svém díle, které zanechal.

Milý Edo, odpočívej v pokoji.

************

Mgr. Miroslav Houska  

Milá Jano, smuteční hosté, vážení přátelé.

Dovolte mi abych se s Eduardem Gombárem rozloučil za sebe, ze starší generace jeho studenů, a současně i za jeho přátele ze Společnosti česko-arabské, které nyní předsedám, a kde byl Eduard po dlouhá léta členem předsednictva.

Nyní mi dovolte, přednést v českém jazyce vystoupení J.E. Mahmouda Afifi, velvyslance Egyptské arabské republiky, který zde vystoupil jménem sboru arabských velvyslanců akreditovaných v České republice.

************

J.E. Mahmoud Mostafa Afifi

„Ctihodná paní Gombárová,

Vážení členové rodiny zesnulého, předsedo Společnosti česko-arabského přátelství, vážení přítomní.

Jménem svým a jménem arabských velvyslanců akreditovaných v České republice vyjadřuji upřímnou soustrast nad úmrtím profesora Eduarda Gombára, zprávou, kterou jsme přijali s velkým zármutkem a lítostí, kterou lze vynahradit pouze svou účastí, a doufáme, že teď je na mnohem lepším místě.

Profesní kariéru a práci zesnulého velmi obdivovalo a oceňovalo mnoho lidí, a to i v arabském světě, kde měl mnoho přátel. Nikdy nezapomeneme na jeho velký přínos a úlohu při informování české veřejnosti o arabských společnostech. Úspěchy jeho diplomatické, politické a akademické práce měly po desítky let pozitivní vliv na běh česko-arabských vztahů. Budeme na něj vždy vzpomínat a vzdávat mu úctu a vděčnost za jeho neúnavné úsilí o rozvoj kulturních, obchodních a společenských vazeb mezi arabskou a českou stranou. Jeho úsilí, jak víme, motivovalo mnoho následovníků k další práci na posílení tolik důležité konstruktivní spolupráce mezi oběma stranami.

Dámy a pánové,

Profesor Gombár a jeho výjimečný život zůstanou v našich myslích a srdcích. Ujišťujeme jeho rodinu, že se jeho odchod dotkl jak našich srdcí, tak i mnoha přátel v arabském světě.

Modlíme se, aby jeho duše odpočívala v pokoji a aby jeho blízcí a rodina našli útěchu.“

************

Mgr. Igor Dostalík

Vážení pozůstalí, vážení kolegové, vážení kamarádi,

dovolte mi, na tomto místě, se s vámi ve stručnosti podělit o zásadní mezníky života a díla profesora Eduarda Gombára, stejně jako o pár mých vzpomínek na jeho nezapomenutelnou osobu. Přestože řadě z vás bude většina těchto informací dobře známa, sám by jako latinář jistě dodal: Repetitio mater studiorum.

Profesor Gombár se narodil 14. října 1952 v Hranicích na Moravě, kdy toto místo předurčilo jeho celoživotní kladný vztah k Moravě, kam se z Prahy vždy rád vracel načerpat sílu a kde nacházel tu správnou tvůrčí atmosféru pro psaní svých knih. Jeho tatínek, Slovák z Bratislavy, byl důstojníkem československé armády a jeho vliv na charakter a vystupování profesora Gombára byl nesporný.

Jeho záliba v dětství, sbírání známek, vzbudila jeho další zájem o kraje dalekého Orientu. Již během povinné školní docházky se začal učit jako samouk orientální jazyky. Přelomovým momentem jeho života byla cesta do Sýrie na vlastní pěst, jak vždy rád dodával, kterou vykonal ještě před studiem vysoké školy. Během svých cest i studií se prohloubil nejen jeho zájem o cizí jazyky, ale i o historii, filozofii a praktickou znalost prostředí, což se nám, svým studentům, vždy snažil vštěpovat.

V roce 1972 nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, nejdříve studoval dvouoborové studium dějepisu a filozofie, přičemž třetí obor arabština si přibral následně, když došlo k jeho otevření. Koncem 70. let získal doktorský titul a současně vážně onemocněl. Svůj boj s těžkou nemocí tehdy vyhrál, tato zkušenost jej naučila vnímat každodenní problémy s nadhledem. V tomto období začal rovněž učit na fakultě dějiny Blízkého východu a islám.

V 80. letech začaly i jeho četné pracovní cesty na Blízkých východ a do Severní Afriky, všem jeho studentům jistě zůstanou dlouho v paměti tolik oblíbené konzulární případy z dob jeho působení v Kaddáfího Libyi. V roce 1990 se oženil s Janou, která mu byla až do posledních chvil jeho největší životní oporou. Jejich letní sídlo v Mikulově se postupně stalo místem setkávání různých generací orientalistů, zejména pak posezení se sklenkou vína v Café Dolce Vita na náměstí se stalo jeho oblíbeným rituálem, do kterého rád zasvětil své absolventy a kamarády.

Začátkem 90. let působil v diplomatických službách v Libyi a Sýrii, přičemž se následně přesunul na svou alma mater, kde na dnešní Katedře Blízkého východu pedagogicky působil až do nedávných dnů. Profesor se vždy snažil, abychom se dobře orientovali v kulturních a historických reáliích studovaných oblastí a vyhnuli se tak všudypřítomné politologické generalizaci islámských zemí. V roce 1999 vyšla jeho pověstná černá kniha neboli Moderní dějiny islámských zemí, které se staly v českém prostředí referenčním zdrojem k moderním dějinám Blízkého východu. V mezidobí začal rovněž akademicky působit na dalších českých univerzitách, ať už to byla Vysoká škola finanční a správní, Vysoka škola mezinárodních a veřejných vztahů a v neposlední řadě i Vysoká škola ekonomická, kde se stal v listopadu 2008 profesorem mezinárodních politických vztahů.

Mimo akademické prostředí se profesor Gombár rovněž aktivně angažoval v česko-arabských vztazích, byl viceprezidentem Česko-arabské obchodní komory a taktéž působil jako poradce na ministerstvu financí, ministerstvu průmyslu a obchodu a na ministerstvu zahraničí. Ne náhodou svým vzhledem spíše budil dojem, že je členem jedné z předních aleppských obchodnických rodin. Pro něj i jeho manželku Janu byla dále srdeční záležitostí aktivita v rámci Společnosti česko-arabské, ve spolku, který sdružuje nejen arabisty a odborníky, kteří v arabském světě působili, či působí, ale i laiky se zájmem o země arabského světa. Profesor Gombár se na činnosti spolku významně podílel, přičemž byl dlouhá léta členem předsednictva. Za zmínku jistě stojí první projekty „Dnů arabské kultury v České republice“ tohoto spolku, které položily základ současným festivalům arabské kultury.

Edovi někteří lidé vyčítali elitářství, on sám však chápal, a to na základě své životní zkušenosti, že český státní zájem v zahraničí nejlépe podpoří jednotlivci, kteří neznají danou problematiku pouze ze sylabu jednotlivých předmětů, ale mají širší ponětí o historii, kultuře, filozofii, náboženství a etiketě. O tom, že jeho přístup našel pozitivní odezvu na příslušných místech svědčí i to, jak na něj dodnes s uznáním vzpomínají přední zástupci českého byznysu, diplomacie, armády či tajných služeb. Ostatně řada jeho absolventů působí ve všech sférách státní služby. Ti všichni jsou důkazem, že Edův přístup v akademické činnosti byl nejen správný, ale i úspěšný.

************

prof. PhDr. Karol Sorby, DrSc.

Vážené smútočné zhromaždenie, smútiaca rodina, manželka Janka,

S bolesťou v srdci tu stojím pred Vami, aby som sa naposledy rozlúčil so svojím dlhoročným kolegom a priateľom, so zosnulým prof. Gombárom, nielen  v mene svojom, ale aj v mene jeho slovenských priateľov a známych spomedzi slovenských orientalistov.

Zoznámili sme sa v Prahe na Katedre Blízkeho východu a Afriky Karlovej univerzity na začiatku 80. rokov, keď sme obidvaja boli ešte relatívne mladí arabisti. Zblížil nás spoločný vedecký záujem o Arabov a pracovný vzťah sa premenil na úprimné priateľstvo, ktoré vydržalo 45 rokov.

Zápal a angažovanosť pre štúdium dejín, jazykov a kultúr Blízkeho východu zahŕňajúce tri hlavné okruhy, arabský, perzský a turecký, ho sprevádzali po celý život a pomohli mu dosiahnuť v tomto odbore najvyššie pedagogické a vedecké hodnosti. Jeho vedecká produkcia je obdivuhodná, čo dokladá bohatá publikačná činnosť. Ako pedagóg bol pre svojich študentov žriedlom hlbokých znalostí spojených s osobnými skúsenosťami, na ceste poznávania zložitého a rozporuplného vývoja v islamskom a arabskom svete. Záslužná bola aj jeho činnosť pri výchove vedeckého dorastu, o čom svedčí veľký počet doktorandov, ktorých úspešne doviedol k hodnosti „doktora filozofie“.

Vrcholnou etapou našej vedeckej spolupráce bolo obdobie po roku 2000, keď on viedol Ústav Blízkeho východu a Afriky Karlovej univerzity a ja Ústav orientalistiky Slovenskej akadémie vied. Naše styky sa však neobmedzovali iba na vedu, ale týkali sa aj priateľských rodinných vzťahov. Jeho náhla a nečakaná smrť znamená, že naše rady opustil nielen dobrý človek a úprimný priateľ, ale aj významná vedecká osobnosť vo svojom odbore, ktorú v dohľadnom čase nebude ľahké rovnocenne nahradiť. Život našťastie časom dokáže utlmiť smútok a zahojiť rany. Profesor Eduard Gombár bol vzácny človek a ja som hrdý na to, že som mohol byť jeho kolegom a priateľom.

Česť jeho pamiatke, nech odpočíva v pokoji.

************

PhDr. Josef Ženka, Ph.D.

 Zemřel arabista a historik Eduard Gombár – Katedra Blízkého východu FF UK (https://www.ff.cuni.cz/2025/01/zemrel-arabista-historik-eduard-gombar/)

Děkujeme všem, kdo jste s námi vzpomínkou uctili jeho památku

Snímky z obřadu viz Galerie