Společnost česko-arabská ve spolupráci s velvyslanectvím Státu Palestina úspěšně připravila setkání k připomenutí Mezinárodního dne solidarity s palestinským lidem a 108. výročí Balfourovy deklarace. Večera zahájeného palestinskou českou hymnou se zúčastnili velvyslanci a členové diplomatického sboru arabských zemí, zástupci českých autorit a veřejnosti. Po úvodních projevech přednesl vedoucí Informačního střediska OSN poselství generálního tajemníka OSN. Následovalo představení dokumentárního o filmu věnovaného Balfourově deklaraci a diskuse. Večer uzavřela přátelská setkání účastníků ve foyer s pohoštěním palestinskými specialitami.
Miroslav Houska, předseda Společnosti česko-arabské z.s. (přednesl Ing. Nabil El Fahel)
Vaše Excelence, dámy a pánové, vážení přátelé
Rád bych zprostředkovaně jménem našeho spolku; společně s panem velvyslancem; pozdravil na dnešním setkání, představitele diplomatických misí, zástupce Ministerstva zahraničních věcí České republiky, občanských organizací a členů české sítě Anna Lindh Foundation.
Sešli jsme se, ku příležitosti Mezinárodního dne solidarity s palestinským lidem a abychom si připomněli Balfourovu deklaraci z listopadu 1917 a zamysleli se nad jejím pozadím a dopady. Připravený krátký filmový dokument dokládá, jak se dopisem ministra zahraničí britského impéria přislíbená pomoc zástupci Sionistické federace „při zřizování národní domoviny židovského obyvatelstva“ na území, které nepatřilo ani jedné z těchto stran, propsalo a dodnes propisuje do životů Palestinců.
Podpora britské mandátní správy sionistickému hnutí v meziválečném období, během II. světové války a především evropský zločin holocaustu vedly 29. listopadu 1947 ke schválení rezoluce OSN o rozdělení Palestiny. Tento krok jen více povzbudil sionistické hnutí k plánovanému vyhnání velké časti původního obyvatelstva. Ve chvíli vyhlášení nezávislosti Státu Izrael 14. května 1948, měli sionisté vyhnány již dvě třetiny původního obyvatelstva Palestiny. Belfourova deklarace tak nastartovala dosud nezastavený proces přeměny Palestiny v Izrael.
Sionistické hnutí od konce 19. století sjednotilo část židovské komunity pod vizí popírající existenci původního obyvatelstva Palestiny. Asi všichni znáte slogan: „Země bez lidí pro lidi bez země“. Velké část a dlouho ta větší část židovské komunity sionismus nepodporovala. To se samozřejmě po holocaustu změnilo. A západní svět se rozhodl, že za zločin holocaustu zaplatí Palestinci svou zemí. Až vývoj po roce 1948 vedl OSN v roce 1975 k přijetí rezoluce, která sionismus označila za „formu rasismu a rasové diskriminace“. Po nátlaku Spojených států ji ale v 1991 museli revokovat. Dnes Izrael za apartheid označují největší lidskoprávní organizace jako Amnesty International, HRW, izraelská BTselem i experti OSN. Tyto organizace, celá humanitární komunita i nezávislá vyšetřovací komise OSN se shodují, že se Izrael dopustil genocidy. Ale co dál?
O původním koloniálním hříchu Balfourovy deklarace uslyšíme v dokumentu a následné krátké debatě, které se bohužel z důvodu nemoci nemohu účastnit.
Děkuji všem přítomným za účast, za přemýšlení a podporu toho, co v dokumentu mnohokrát zazní. Dbát morálky, spravedlnosti, rovnosti, vést dialog.
Michal Broža – vedoucí Informačního střediska OSN v Praze přednesl poselství generálního tajemníka OSN
New York OSN 29. listopadu 2025
Poselství generálního tajemníka k Mezinárodnímu dni solidarity s palestinským lidem
Prohlášení | António Guterres, generální tajemník
Letošní Mezinárodní den solidarity s palestinským lidem přichází po dvou letech hrůzného utrpení v Gaze – a po zahájení tolik potřebného příměří.
Přeživší truchlí nad smrtí desítek tisíc přátel a rodin – téměř třetina z nich jsou děti – a tisíce dalších byly zraněny. Hlad, nemoci a traumata bují, zatímco školy, domy a nemocnice leží v troskách.
Nespravedlnost pokračuje i na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, izraelskými vojenskými operacemi, násilím osadníků, rozšiřováním osad, vystěhováním, demolicemi a hrozbami anexe.
Zároveň byly zabity stovky humanitárních pracovníků. Většina z nich byli palestinští zaměstnanci OSN, což představuje největší ztrátu personálu v historii organizace. Zahynulo více novinářů než v jakémkoli konfliktu od druhé světové války.
Tato tragédie v mnoha ohledech prověřila normy a zákony, kterými se mezinárodní společenství řídí po generace. Zabíjení tolika civilistů, opakované vysídlování celé populace a maření humanitární pomoci by za žádných okolností nemělo být přijatelné.
Nedávné příměří nabízí jiskřičku naděje. Nyní je nezbytné, aby jej všechny strany plně respektovaly a v dobré víře pracovaly na řešeních, která obnoví a dodrží mezinárodní právo. To zahrnuje i rychlé a důstojné navrácení ostatků rukojmích z útoků ze 7. října truchlícím rodinám v Izraeli.
Do Gazy musí být ve velkém povolen vstup humanitární pomoci, která zachraňuje životy, a mezinárodní společenství musí i nadále pevně stát za UNRWA – nenahraditelným záchranným lanem pro miliony Palestinců, včetně palestinských uprchlíků.
Znovu vyzývám k ukončení protiprávní okupace palestinského území – jak potvrdil Mezinárodní soudní dvůr a Valné shromáždění – a k nevratnému pokroku směrem k řešení dvou států v souladu s mezinárodním právem a příslušnými rezolucemi OSN, kde by Izrael a Palestina žily vedle sebe v míru a bezpečí v rámci svých bezpečných a uznaných hranic, na základě hranic z doby před rokem 1967, s Jeruzalémem jako hlavním městem obou států.
V tento Mezinárodní den solidarity se inspirujme samotným palestinským lidem, jehož odolnost a naděje jsou důkazem lidského ducha. Buďme solidární s jejich právem na důstojnost, spravedlnost a sebeurčení – a společně pracujme na budování mírové budoucnosti pro všechny.
